Lotyšský den legionářů

„V souladu se zákony přírody i lidskosti nám nikdo nemůže upřít právo bránit se, pokud náš národ a jeho samotná existence je ohrožena.“ To jsou úvodní slova charty zakládající Lotyšské legie.

Tyto legie vznikly 16. března 1944 a to je také datum tradičního vzpomínkového pochodu na jejich počest konaného v centru Rigy. Letošního ročníku jsme se zúčastnili i my. Důvody vzniku legií tkví v moderní historii regionu.

Historie bolševické přítomnosti v Pobaltí je psaná krví. V roce 1940 se do té doby samostatné pobaltské státy dostaly pod sovětskou nadvládu. Podle dokumentů NKVD, které se dostaly během kvapného úprku Sovětů před operací Barbarossa do rukou osvoboboditelů, mělo být v prvních letech „sovětizace“ Lotyšska zlikvidováno či odsunuto do tzv. Ráje dělníků na 800 000 etnických Lotyšů. Plán se týkal zejména inteligence, důstojníků armády, umělců, učitelů atd. V průběhu jediného roku bolševického teroru 1940-1941 takto padlo 34 000 Lotyšů. Tito byli okamžitě nahrazováni unevrzální sovětským člověkem z dovozu. V létě 1941 bylo Pobaltí bolšvické zhouby na čas zbaveno, ale když se na přelomu roku 1943/44 Rudá armáda opět k Lotyšsku přiblížila, byli tamní vlastenci rozhodnuti postavit se agresoru se zbraní v ruce.

Samotný pochod na počest padlých vlastenců začal v Lutheránském kostele sv. Jana. Protestantismus má v Lotyšsku dlouhou tradici. Obyvatelstvo Rigy se k Lutherovým myšlenkám přihlásilo hned ve dvacátých letech 16. stol. Farář místního kostela nejprve shrnul výše zmíněné historické pozadí Legie a následně za padlé legionáře odsloužil mši. Už na bohoslužbě byla pro cizince k dispozici brožura psaná v angličtině o této historii, zde ke shlédnutí. Už na té byli přítomni přeživší veteráni bojů s bolševiky, kterým je dnes přes 90 let. Po mši se dav začal formovat před kostelem k pochodu historickým centrem Rigy. V popředí se shromáždili vlajkonoši zastupující národy, které se piety zúčastnily.  Kromě lotyšských vlajek to byly prapory Litvy, Estonska, Polska, Běloruska a Ukrajiny. Téměř tří tisícový dav se vydal na pochod. Až na drobný incident s aktivistou centra Simona Wiesenthala a potyčkou s prokremlskými aktivisty jsme v naprostém klidu a spořádaně došli k Památníku svobody. Za celou dobu naší návštěvy jsme nenarazili na žádné antifašisty. Bylo zjevné, že jejich činnost zde supluje proputinovsky laděná část ruské menšiny, popřípadě přímo diplomatické zastoupení Ruské federace a oficiální novináři Kremlu. U Památníku se utvořil špalír lotyšských dívek ověnčených národními barvami. Špalírem přicházeli účastníci pochodu, kladli ke znaku divizí květiny a věnce a s dojetím děkovali veteránům. To vše za zpěvu písní, s kterými kdysi mladí dobrovolnicí odjížděli bránit svou vlast. Po celou dobu pochodu vedl čelo společně s veterány právě Lutheránský farář. Po tomto pietním aktu se lotyšští vlastenci odebrali na nedaleký hřbitov padlých. My jsme zbytek dne strávili obdivováním památek starého hanzovního města.

Za zmínku stojí také fakt, že se na akci v kamarádské atmosféře setkali polští a ukrajinští nacionalisté. Oběma národům je neustále předhazována vzájemná nevraživost. Toto kamarádské setkání bylo důležitým důkazem toho, že nacionalisté stojí rozhodně proti šovinismu.

K zamyšlení na celé krásné a povedené akci je přístup lotyšské veřejnosti. Pochodu se masově účastní Lotyši všech generací. A to i přes hrozby z Moskvy a Bruselu. Jako apel pak vyznívá srovnání současné a tehdejší generace. I my dnes čelíme bezprostřední hrozbě zániku našeho rodu. Přesto slýcháme výmluvy proč se nezapojit do odporu. Zatímco mladí dnes nejsou schopni obětovat kousek svého pohodlí, tehdy byli mladí muži ochotni obětovat i své životy! Čest jejich památce!  Další fotografie zde a zde.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Reporty. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.